Můj příběh
Dobrmany chovám už několik let…odchovala jsem dosud 6 vrhů. V mojí CHS, resp. v naší rodině máme dvě fenky: hnědou Kelly Černý trůn a její dceru, černou Afriku Coldplay alias Fínu.
Když jsem si pořídila druhou dobrmanku svého života- Kelly, měla jsem štěstí. Na její první výstavě jsem se obávala, zda má vůbec všechny zuby a zda se bude odborníkovi líbit. V 8 mi měsících jsme šly poprvé na cvičák, abych zkusila, zda vůbec bude schopná pracovat jako správný dobrman. Byla od začátku úžasná…Neměla jediný zdravotní problém, pěkná byla, povaha super- a tak jsem se rozhodla, že založím chovatelskou stanici a Kelly bude její zakladatelkou. V tu dobu už jsem nebyla laik, v tu dobu jsem už poměrně dost rozumněla plemeni a orientovala se v dění okolo dobrmanů, udělala jsem si názor, cíl a vizi svého chovu. Kelly mezitím získala 4 šampionáty, složila jedničkové zkoušky (prozatím má IPO2), složila německou bonitaci s nejlepším kodem a zdravotní testy (kyčle, oči, srdce) byly negativní, prostě nic nebránilo s čistým štítem začít :o)
Krycí psi byly pro Kelly vybíráni velmi dlouho a pečlivě a tak se narodil vrh A a B Coldplay, celkem 9 štěňátek po dvou různých otcích. Všichni se dostali k báječným majitelům, rostli, byli zdraví, pěkní a dělali-nemuseli se nic dlouze učit a tak si majitelé chválili především povahu- u všech Kellyiných dětí. Byla a jsem na ně moc hrdá. Začala se tvořit naše dobrmanní rodina.
Kelly byla fantastická máma, krytí, březost i porody probíhaly hladce.
Když jsem se rozhodla, že nakryju potřetí, byla Kelly ve výborné kondici, složila ještě nějaké zkoušky, dokončila poslední šampionát. Ten vrh jsem ani neinzerovala, na štěňátka se těšilo 7 majitelů ještě než jsme nakryli. Někteří byli mými přáteli, někteří se jimi během těch pár měsíců stali. Narodily se 3 černé a 5 hnědých holčiček. Radost byla veliká. Po 8mi týdnech odešli holčičky do výborných domovů a já zas přijímala nadšené maily, jak krásně rostou a jak si dobře vedou na cvičáku. A pak to přišlo jako rána.
Když se mi po několika málo týdnech po odchodu Casille do nového domova ozvala Martina s tím, že malou veterinář odmítl naočkovat, protože má malá demodex, byl to pro mě šok. Marně jsem lovila v paměti, cože to je za diagnozu, věděla jsem v tu dobu, že je to kožní problém při kterém vypadává srst a měla jsem zato, že jsou to takové ty „beďary“ na bradě. Nevěděla jsem o tom vůbec nic, protože jsem s problémem nikdy nepřišla do styku- ani u Kelly, ani u Fíny (její dcery), ani u svých předchozích psů, či dobrmanů mých známých. Martinu jsem v telefonu uklidnila tím, že to bude nesmysl, že Kelly ani žádný její potomek problém neměl a nemá, otec je zdravý, má a asi i měl vždy super srst, když odmala jezdí po výstavách, že se vet asi spletl, ať se zajede poradit jinam, ať nepanikaří. Jakmile jsem položila telefon, volala jsem svému veterináři o jeho názor. Z jeho úst jsem slyšela první skutečnosti o demodexu: že je přítomen u téměř všech psů, že projev u tak malého štěněte bude sníženou imunitou po prvním očkování, že to bude s největší pravděpodobností v pořádku a juvenilní forma zmizí jakmile se srovná imunitní systém. Silly byl demodex zjištěn z jedné nezhojené lysinky na hlavě, která jakoby nestačila zarůst od doby odběru a dle slov veterináře i naší poradkyně chovu, která je také veterinářkou v důchodu s dlouholetou praxí s dobrmany- se jednalo při odběru o štěněcí akné, tedy streptokoka, běžného u odchovů štěňat. O demodexu nikdy nepadlo ani slovo a tak nebyly lysinky nijak zkoumány. Protože jsem měla zprávy od ostatních, že holčičky jsou v pořádku, všude proběhlo očkování, lysinky na hlavinkách zarůstají či zarostly, neřekla jsem ostatním majitelům o zjištění Sillynky veterináře, abych je neděsila, a stejně jsem v tu dobu byla přesvědčená, že Martinu vyděsil zbytečně a že z ní asi jen chce tahat peníze za prkotinu. O všem jsem řekla jen dvěma majitelkám holčiček, blízkým kamarádkám a obě podpořily můj názor na celou věc, nevěřily, že by jejich fenky měly mít tentýž problém. Sedm veterinářů tedy v té době nemělo na demodex podezření.
Majitelka tuto formu úspěšně zaléčila lokálním potíráním a zdálo se být vše už v pořádku. V srpnu pořádala moje chs výcvikový tábor především pro naše 4měsíční štěňátka a těsně před našim táborem na Kubici jsme si psaly s kamarádkou přes ICQ a ona mi poslala fotky naší Cary, že má po těle drobné lysinky, prořídlou srst. Přemýšlely jsme, čím by to mohlo být, protože to vypadalo naprosto odlišně od bezrstsých flíčků po stroupcích na hlavě. Cary vet měl sice podezření na demodex, ale seškrab byl negativní, a Hanka pak na jeho radu změnila krmení a vitamíny. Lepšilo se to, ale nezmizelo. Na táboře jsme zjistili, že Cayenne má srst stejnou a když přijela Celeste, měla to taky: řidší flíčky po těle, hlavně na nohou. Černé ségry byly v tu dobu v pořádku. Demodex jsme vyloučily, když Cara má seškrab negativní. Když si Celeste nešťastně zlomila nožičku a my jely k mému domažlickému veterináři, ten demodex zmínil, ale řekl, že to není velký problém, že na to jsou spoty a že to zmizí. Pár dní na to mi volala Lenka, že byla s černou Caishou s pár flíčky na noze (je totiž přepečlivá) u našeho společného veterináře a ten diagnostikoval demodex-zjistil ho pod mikroskopem.
A tak se to rozejelo…majitelé hnědých fenek začali na doporučení svých veterinářů s koupelemi. Zpočátku se stav zhoršil, protože vypadá trudníkem napadená srst. A pak začali zarůstat. Dá se říci, ze neuvěřitelně rychle. Stávalo se, že stav srsti byl dopoledne dobrý a odpoledne se objevily lysinky…ale tak rychle přeci srst nedorůstá!? Když koupali tělo, zhoršil se projev na hlavě- trudník se přestěhoval. Černé holčičky měly mírný průběh na nohou a hrudníku- zpočátku… a tak jsme doufali, že zaberou spoty a cílená podpora imunity. Bohužel se tak nestalo a nakonec koupali všechny. U některých fenek, kde majitelé zanedbali počáteční projevy, nebo i příliš dlouho doufali v samovyléčení, se přidala i bakteriální infekce, která byla léčena antibiotiky, nebo lokálním antibiotickým sprejem. Byly to hrozné měsíce. Psychicky jsem byla na dně. Chovatel, který se považuje za pečlivého a zodpovědného prodá štěňata zdravá, s velkým očekáváním- skvělým lidem. Snažila jsem se alespoň zprostředkovat kontakty a vzájemně jsme si všichni předávali informace, zkušenosti a názory ohledně léčby a vývoje onemocnění. Po dohodě jsem některým majitelům vrátila finanční kompenzaci, ale většina majitelů to odmítla.
Po mnoha koupelích a opakovaných negativních seškrabech byly holky „zdravé“- tedy trudník byl zahnán do zákopů. Co teď? Po tak masivním napadení opravdu není vhodné zvažovat chov na fenkách z tohoto vrhu. Určitě ne, pokud se demodex vrátí. Jednalo se o silný projev juvenilní (tedy štěněcí) formy? Doufali jsme…je to pár týdnů, kdy naděje vyhasly. Některé holčičky měly pozitivní nález v meziprstí, tedy pododemodikozu, nejhorší projev demodexe, kdy to už pejska bolí, kulhá. Vrátily se koupele, léčba.
Píšeme si, voláme a já znovu nabídla vrácení peněz…ale jakákoliv částka nevrátí to nejcennější, zdraví.
Po tom všem jsem samozřejmě přijala některá opatření.
Momentálně jsem rozhodnutá na Kelly nechovat, ačkoliv její dva vrhy byly zdravé a ani ona, ani ŽÁDNÉ její štěně z předchozího vrhu nemělo demodex ani jiný zdravotní problém. Myslím si, že špatná imunita vrhu C je důsledkem spojení rodičů- prostě si nesedli, anebo byl nějaký problém během březosti, infekce, kdoví? Dost pravděpodobně by byly její další štěňátka v pořádku, ale já už nemám na to to riskovat. Každopádně hodlám nadále zjišťovat názory odborníků- veterinářů dermatologů. Zatím se setkávám s tím, že pokud nebyl problém opakovaně, netřeba dělat radikální závěry. Ale já mám strach.
Kelly se před nedávnem stala babičkou. Tento krok byl dlouho zvažován a protože Fína nikdy problémy neměla a jsem si jistá, že fena jako ona má být v chovu, protože má co předat svým potomkům (a doufám, že předá). V mnohém je lepší než její matka…Fína (před krytím)i její štěňata mají několikrát udělaný seškrab na demodexe a vždy s negativním výsledkem. Což bohužel ale neznamená, že demodikozu nikdy mít nebudou. Kelly i Fína (stejně jako víc než 90% jiných fen-matek) tohoto parazita přenáší na své potomky. Jak může kdokoliv vědět, že jeho štěňátko tenhle problém nepotká? Že i když má v srsti demodexe, má i dobrou imunitu po rodičích a bude vždy zdravé?
Mám teď spoustu informací a bohužel osobních zkušeností s mým odchovem a tak už bych leccos nyní řešila jinak než před rokem…
Rozhlížím se kolem sebe, ptám se a zjišťuji, že to vůbec není banalita či ojedinělá věc. Můžete si pořídit štěně, jehož matka měla diagnostikovaný demodex a buďte si jistí, že vám to chovatel neřekne. Já se snažím vysvětlovat, anebo udělat vše pro to, abych prodala zdravá štěňata. Myslím, že je potřeba osvěta a když se problém vyskytne, je třeba radikálně jednat a zařídit se podle svého dobrého svědomí. Proto také vznikl tento web. Nehodlám problém tutlat, nepříjemnosti umlčet požadovanou sumou a dál chovat jako by se nic nedělo. Kelly nemůže nikdo vyřadit z chovu, je to moje rozhodnutí a zodpovědnost vůči nešťastným majitelům fenek z vrhu C.
Na jednom foru jsem četla názor a ztotožňuji se s ním:
Po shrnutí všech dostupných odborných informací a praktických zkušeností našich i zahraničních chovatelů s touto chorobou si dovolím toto shrnutí, které je myslím kombinací vhodného postoje k tomuto problému a selského rozumu (s těmito závěry se ztotožňuji i já).
Obecně se doporučuje nezařazovat do chovu feny a psy, u nichž se objevila demodikóza v dospělém věku (starší jednoho roku) v chronické (stále se opakující) podobě, ať už se projevuje jenom lokálně nebo i po celém těle (generalizovaná forma), dále neuchovňovat feny a psy, u kterých se objevila demodikóza jednorázově v dospělém věku v generalizované formě (po celém těle) a všechny ty, u kterých se v dospělosti projevila nejtěžší forma demodexu. Ostatní kategorie postižených tzn. mladá zvířata do jednoho roku s oběmi formami projevu (tzn. lokální i generalizovaná) a dále dospělé zvíře, které prodělalo někdy jednorázovou, lehkou lokální formu demodikózy, se doporučuje nejdříve v chovu vyzkoušet a teprve na základě výskytu demodexu u potomků rozhodnout, co s nimi dále (v případě výskytu u potomků, dále v chovu nepoužívat). Nikdy však nepoužívat k reprodukci zvíře s akutní demodikózou!!!! Tzn. nekrýt fenu, která má viditelné stopy demodexu na kůži a nepoužívat ke krytí ani takto postiženého psa!!!!!! Pokud se u jedince plánovaného pro chov demodex někdy vyskytl, je nanejvýš vhodné vybírat k němu partnera, který demodexem nikdy netrpěl!!!
Článek od Davida Trnky na kl. stránkách je vlastně shrnutím prokázaných faktů o nemoci. Boužel kolem demodexu je i několik neznámých (i podstatných), na které vám nedají jednoznačnou odpověď ani odborníci (prostě proto, že možnosti současné vědy jsou omezené, né vše se dá prozkoumat, změřit, prověřit a správně vyhodnotit….). Jedni tvrdí, že parazita - trudníka nezlikviduje na kůži psa nic, druzí tvrdí, že se to daří, ale jen v malém procentu případů (proto bych byla opatrná v radikálním tvrzení, že trudníka má pes doživotně…). Situaci komplikuje skutečnost, že jednorázový kožní test může být falešně negativní (trudník se neprokáže i když tam v malém množství je) a taky to, že se vůbec neví, jak vzniká ta porucha imunity, která chorobu provází (není prokázáno , že se výhradně dědí po rodičích tj. že se pes s ní už narodí, může to být i tak, že je v tomto směru geneticky "čistý", a poruchu imunity teprve získá v prvních měsících života v důsledku působení jiných vnějších vlivů např. jiných infekcí). To, že se porucha dědí, se pouze předpokládá……A aby toho nebylo málo, tak tato specifická porucha imunity kůže, nemusí výhradně způsobovat jen vznik demodikózy, ale i jiných kožních chorob. Proto i pes/fena, kteří takovou poruchu imunity kůže mají (ať už vrozenou po rodičích nebo získanou vnějšími vlivy) nebudou mít nikdy demodikózu, pokud na ně z matky po porodu nepřelezl trudník! Čili znovu opakuji: porucha imunity kůže sama o sobě nebo jen výskyt parazita trudníka sám o sobě – demodikózu nemůže vyvolat (ta vznikne vždy jen ve vzájemné součinnosti obou). Proto ještě jednou: to, že má pes v srsti trudníky neznamená, že má automaticky demodikózu!!!! Demodikóza se stanovuje až tehdy, když se objeví klinické příznaky na kůži tj. všechny typické změny ve stavu srsti a kůže, které můžete pozorovat okem (šupinatění, vypadaná, prořídlá srst atd.).
Je naprosto nereálné vyřazovat z chovu všechny jedince, u kterých se někdy objevil demodex, zejména z těchto 3 důvodů:
- drasticky by se snížila populace plemene, což by vedlo buď k jeho zániku nebo v důsledku úzké příbuzenské plemenitby by docházelo k výskytu nových a možná závažnějších nemocí…
- z toho, co současná věda ví (nebo spíš neví) o existenci a přenosu genů, které způsobují tuto poruchu imunity, nelze vyvozovat jakékoliv radikální závěry, natož se jimi řídit a dělat podle nich nějaká striktní opatření….
- obecně existuje v psí populaci X dalších chorob , které v pomyslném řebříčku závažnosti stojí mnohem mnohem výše, než demodikóza a které by se měly řešit prioritně.
Proto si myslím, že je nanejvýš vhodné k demodexu přistupovat zlatou střední cestou, ale jeho projevy rozhodně nepodceňovat a léčit i tu nejmírnější formu (v tom je další potíž, že mnozí majitelé psů postižených drobnou lokální formou např. jeden dva flíčky bez srsti někde na těle psa, si projevů vůbec nevšimnou, a pokud všimnou, stav podcení - přisuzují to většinou odření psa- neřeší a neléčí ho hned v počátcích, choroba se stává chronickou a takto se vlastně šíří dál v populaci).
Takže pokud zněla otázka, zda zařadit či nezařadit do chovu fenku, která kdysi měla jeden malý flíček na hlavě, tak odpověď by podle výše uvedeného zněla: zkuste a uvidíte!
Na majitele, kteří takto postižená zvířata měli, využívají je v chovu a jejich potomci demodikózou prokazatelně netrpí (i když trudníky mít v kůži s největší pravděpodobností mít budou) se není třeba dívat přes prsty!
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den, tak čtu váš příběh a jako bych viděla svého psa. Mám 7měsičního staffbula a jsme již u 4 lékaře a zatím si s tím neví nikdo rady jsem už s toho neštastná. Jak vidím jak trpí tak je mi ho hrozně líto. Je to hnusná nemoc. ....
Re: boj s demodexem
(Petra, 28. 2. 2016 8:21)Dobry den, muzu se zeptat, cim jste lecili? Mame dobrmanku a lecime ji dva mesice...nic nezabira...
Re: Re: boj s demodexem
(Dana, 24. 3. 2016 22:26)Vím jak účinně léčit demodex, napište mi na ericka123@seznam.cz
boj s demodexem
(Radek, 12. 10. 2016 11:57)hezký den, poslal jsem Vám email na Vaši adresu. Děkuji Vám za nápomoc s Demodexem. Radek z Pardubic (777/160 011).
boj s demodexem
(Nikol, 17. 5. 2012 15:41)