Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příběh Silly

3. 7. 2012

Dobrý den,

 

jako majitelka jedné z fenek postižených demodikózou si dovolím také přidat svůj názor.

 

Sillynku jsme si brali od chovatelky se dvěma malými pupínky na hlavě, které byly poradkyní chovu označené za štěněcí akné - jejich matka i teta vypadaly úplně zdravě, štěňátka byla veselá, vyrůstala v čistém a láskyplném prostředí, takže nebyl důvod tomuto neveřit. Bohužel pár týdnů po tom co jsme si ji přivezli nám ji na veterině odmítli naočkovat - důvodem byly právě tyto pupínky (spíše malinké lysinky), ze kterých poctivá veterinářka udělala hned seškraby a diagnostikovala demodex. Sillynka místo očkování dostala pipetu Advocate s tím, že jsme se za tři týdny měli přijít ukázat. Pipeta bohužel nezabrala, takže nám na veterině rovnou doporučili léčbu Ectodexem, zatím jen formou lokálního potírání zředěným přípravkem. Je to už nějakou dobu, takže si přesně nepamatuji zda přípravek zabral a tyto dva pupínky prozatímně vyléčil, anebo jestli nemoc rovnou postoupila na celé tělo - prostě po nějakých pár měsících jsme místo roztomilého štěňátka měli doma olysalou chudinku. Uplně po celém těle měla lysinky, jedna přecházela v druhou, nejhorší to bylo na hlavičce a na tlapkách kde měla více míst bez srsti než se srstí. Dostala naordinované koupele každý týden - nejdříve v Peroxydermu, který se nechával deset minut působit, následně se spláchl a celý pes se musel důkladne potřít neuvěřitelně smradlavým Ectodexem - tak, že se mu ten jed vtíral rukama do srsti. V koupelně jsme se všichni dusili, Sillynka měla hysterické záchvaty, plakala, třásla se, funěla...celá procedura trvala každý týden několik desítek minut s tím, že se pak čeká než přípravek na psovi zaschne, nesmí se lízat a nikde se otírat. Dosáhli jsme tím mimojiné také toho, že se dodneška hystericky bojí nejen koupelí v koupelně, ale vody obecně, protože jediná její setkání s vodou byla v rámci koupelí v Ectodexu, kdy ona samozřejmě cítila, že je to jed a nechápala, proč jí tim ubližujeme.

 

Koupele v Ectodexu nám po nějaké době zabraly a Silly se zdála být vyléčená. V tu dobu jsme jí nechali vykastrovat (v době hárání a po něm se nemoc hodně zhoršila) a doufali, že jejímu organismu pomohou všemožné i nemožné přípravky na podporu imunity a nemoc se jí v rekonvalescenci nevrátí. Bohužel se tomu nestalo a nemoc se vrátila v mnohem horší podobě - v podobě pododemodikózy. Pododemodikóza je horší forma demodikózy, v tlapkách se parazitovi náramně daří a boj s ním je ještě zoufalejší než když se drží jen na těle. Navíc se do tlapek ráda dostane bakteriální infekce, která pejska šíleně svědí, on si nožičky líže a rozdráždí už tak poškozenou pokožku takže parazitovi i infekci se daří ještě lépe... Tento boj jsme zahájili opět koupelemi v Peroxydermu a Ectodexu s tím, že na doporučení veterinářů (v té době už jsme byli v péči MVDr. Rybníčka) jsme do tlapek vždycky přípravek několik minut vtírali vyřazeným kartáčkem na zuby... Léčba nezabírala, proto jsme se uchýlili k celkem razantnímu kroku, a to zdvojnásobit koncentraci Ectodexu v koupelích. Po těchto koupelích byla už Sillynka vždycky poněkud přiotrávená a po každám záchvatu hysterie (když se nám po koupeli vysmekla, tak lítala po panelákovém bytě hlava nehlava a v touze otřít se o něco doslova vrážela hlavou do zdí a dveří...) upadla do sedace a tvrdě spala. Do toho samozřejmě střídavě brala antibiotika kvůli bakteriální infekci, která jí tak svědila, že musela mít nonstop límec - jinak by byla schopná si ty tlapky vylízat úplně do krve.

 

Léčba stále nezabírala, byli jsme zoufalí - nikdo si nedokáže představit jaké to je každý týden svého psa týrat koupelemi a vidět, že to ani trošinku nezabírá. Boláky na nohách způsobené bakteriální infekcí měla tak velké, že některé prsty měla snad dvojnásobné a když jí nějaký bolák praskl, tak na nožičku nechtěla vůbec chodit.

 

Nakonec jsme ne radu pana doktora Rybníčka, pana doktora Plevy a Ireny Palátové (majitelky Sillynky sestry Api) přistoupili k poslednímu možnému pokusu. Tím byl nákup léku Interceptor, který není v Čechách registrovaný a léčba demodexu je jen jeho vedlejší účinek. Primárně má být prevencí proti srdečním červům, kdy se podává v dávce jedna tableta měsíčně. My Sillynce dávali1,5 tablety denně. Nehledě na to, že nás tento lék sám o sobě vyšel na tři měsíce na něco málo přes 16.000,- bylo zde také velké zdravotní riziko pro Sillynku. V takto velkých dávkách totiž může lék způsobit poškození trávicího traktu, krvácení střev a neléčen může tento stav končit smrtí pejska. Proto jsme v době léčby byly pod důkladným dohledem veterináře a každý průjem jsme hlásili a ihned řešili. Naštěstí se nám tentokrát peníze i stres vyplatily! Sillynce se demodex začal zlepšovat, v nálezu bylo míň a míň živých parazitů až tam jednoho dne nebyli vůbec žádní. S demodexem jednoduše odešla i bakteriální infekce, prstíky se jí vrátily do normální velikosti a nožičky jí zase po dlouhé době začaly zarůstat srstí. Nechci nic zakřiknout (parazit se může kdykoli v jakékoli míře vrátit), proto si ani teď nedovolím prohlásit jí co se týče demodexu za zdravou, ale...(ťuk ťuk ťuk).

 

Zapomněla jsem zmínit, že kvůli tak strašně složité a zdlouhavé léčbě demodikózy je naše Silly navždy vedena jako pes s problematickou imunitou, proto nám například na veterině doporučují jí kromě povinné vztekliny tříletou vakcínou vůbec neočkovat - i to je totiž potencionální riziko ohrožení imunity a návratu nemoci.

 

Ani zpětně nevím kolik času nám léčba zabrala...rozhodně to ale bylo v řádu několika měsíců, pravděpodobně více než rok. Peněz nám tato léčba sebrala nepočítaně, o nervech nemluvě.

 

Pro mě se tímto stal svět co se týče demodexu poněkud černobílý - neberu žádnou lehkou ani těžkou formu, postižená zvířata prostě v žádném případě nepatří do chovu a je mi úplně jedno, že měl pejsek třeba jen jednu malou lysinku ve štěněcím věku. Svojí bezohledností a touhou chovat na svém jinak dokonalém zvířeti může člověk přivést na svět tak nemocná štěňata jako byla naše Sillynka...a to je risk, který by nikdo neměl podstoupit! Kdo se obhajuje a vysvětluje ať mě klidně kontaktuje a já mu tu hrůzu popíšu v živých barvách...za tuhle pravdu bych byla schopná se snad i bít.

 

No a poučení pro mě z této nemoci je pro někoho trochu podivné, necitelné a sobecké...ale prostě jakmile bych u nějakého svého pořizovaného štěňátka zjistila tuto chorobu, tak bych ho tentokrát bez milosti vrátila chovateli. Většina z vás nepochopí jak někdo může to roztomilé štěňátečko, které si zamiluje už v první vteřině vrátit...ale já už to znovu zažít odmítám.

 

Ještě bych ráda podotkla, že naše chovatelka se po prvotním šoku zachovala velice dobře - vrátila nám podstatnou část kupní ceny, zajímala se o zdravotní stav Sillynky a nikdy od toho nedávala ruce pryč.

 

Případné další dotazy samozřejmě ráda zodpovím a za případné nepřesnosti se omlouvám, naštěstí je to už nějakou dobu za námi.

 

Martina Hetešová (dříve Mikolášová)

mail: martina.mik@gmail.cz

 
 

 

Fotoalbum


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< říjen / 2018 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 96031
Měsíc: 615
Den: 17